Stránky věnované severským zemím.

Tento ostrov se nám jevil jako nejkrásnější ze všech lofotských ostrovů. Možná naše nadšení a zamilovanost do ostrůvku se vznešenými vrcholy hor a s pobřežím posetým rybářskými vesničkami mohly pramenit z toho, že po sérii dvanácti deštivých dnech našeho cykloputování po Lofotech jsme na Flakstadøya najednou měli blankytně modrou oblohu a zářící slunce. Připadal nám jako „Lofoty v kostce“ - dramatické scenérie, rozeklané pobřeží, bílé písečné pláže, zářivě modrozelené moře s pozadím zasněžených vrcholků... Na kolech jsme si ho projeli za jediný den a každou minutu jsme pozorovali střídající se vzhled krajiny, kdy tundra přechází v středoevropskou louku, tajgu a velehorské prostředí...

Ostrov Flakstadøya byl znám Vikingům jako „Vargfot“ čili Vlčí tlapa díky svému tvaru. Patří do lofotského soustroví v kraji Nordland v severním Norsku, jeho břehy omývá za východě Vestfjorden a na západě Norské moře, což je okrajová část Atlanského oceánu a někdy bývá řazeno k Severnímu ledovému oceánu. To pak není divu, že vody jsou tak studené, neřkuli ledové. Kladla jsem si tedy otázku, proč zrovna zde najdeme ty nejkrásnější lofotské pláže...

Geografie

Ostrov má rozlohu 110 km2, délku 20km, šířku 8,5 km a nejvyšší bod je Stjerntinden s 931m. Žije zde 1540 obyvatel. Správní centrum je osada Ramberg, kde se nachází několik obchodů a ubytování.

Další osady: Fredvang, Nusfjord, Sund, Vikten, Napp.

Ostrov je spojen se sousedními ostrovy: na jihozápadě s ostrovem Moskenesøya pomocí mostů - Kåkern most na jihu a Fredvang most na západě, na severovýchodě s ostrovem Vestvågøya pro změnu prostřednictvím podmořského Nappstraum tunelu. Tento je má délku 1776m a s nejhlubším bodem 63m pod hladinou moře drží primát. Největší sklon je 8%, otevřen byl 11.7.1990 a je součástí E10, což nahradilo dosavadní trajektové spojení mezi osadami Lilleeidet a Napp. Cyklisté mají nadále variantu cyklotrajektu z Ballstadu do Nusfjordu, jak jsem již psala.

Flakstad Kirke

Za pláží Flakstad u E10 stojí tento kostel s červenou cibulovitou kupolí. Postaven byl v r. 1780 a prošel rozsáhlou renovací. Většinu původního stavebního materiálu v podobě dřeva sem donesly sibiřské proudy a vyplavily je na pobřeží, případně je obyvatelé ostrova vyměnily za ryby během Pomorského obchodu. To je i důvod, proč má věž ruský pravoslavný vzhled.

Jedná se o dřevěný farní kostel v diecézi Sør-Hålogaland. Dlouhá, nízká stavba kostela je externě plátovaná s rudě natřeným obložením, jak bylo zvykem na konci 18.století. Střecha je pokryta střešní taškou se sedlovou věžičkou a cibulovitou bání.

Kostel byl poprvé zmíněn v písemných pramenech v roce 1413. Původní Flakstad kostel byl postaven v r. 1430 a byl zničen bouří během roku 1700. Současný kostel byl postaven vedle starého kostela a má kapacitu 300 lidí. Vichřice shodila kostelní věž v roce 1874, poté byla dočasně postavena vedle kostela. Během rekonstrukce v roce 1938 byla věž vrácena zpět do místa v horní části kostela.

Tolik teorie, byť jsme byli vybavení podrobnou turistickou mapou Lofot /1:100 tis./, nepovedlo se nám ke kostelu trefit. Tedy přesně řečeno, luxusně jsme minuli odbočku k němu, není to ke kostelu nějak výrazně značené. Svůj omyl jsme si uvědomili po pár kilometrech, to se nám už ale ve větru nechtělo vracet. Jak tedy k němu? Zahnout je potřeba do osady Flakstad, 1km ze silnice E10.

Nusfjord

Odlehlá malebná vesnička u malého přístavu v sevřené zátoce na jižním pobřeží je vstupní branou na ostrov pro ty, co sem připlují cyklotrajektem. Jedná se o sympatickou variantu za podmořský tunel Nappstraumtunnelen. Předpokládám, že trajekt není vyhrazen pouze pro cyklisty, tedy že by pobral i pěší turisty. S motorkou se ale na loď nedostanete, jedná se o malou, rybářskou bárku s vysokým kýlem, kam je nutné kolo přehodit a nakonec přelézt. Více jsem psala zde.

Nusfjord je jedna z nejstarších a nejlépe zachovalých rybářských vesnic v Norsku /fiskevaer/. Historie rybolovu zde sahá do poloviny roku 1800. Archeologové odkryli pozůstatky z 5.století. Slunce zde nevychází od 8.prosince do 4.ledna.

Samotná vesnička vypadá spíše jako živé muzeum, vše je nově zrekonstruované tak, jak to kdysi vypadalo. Za vesnicí najdeme malou elektrárnu, pilu, kovárnu a velkou továrnu na olej s tresčích jater. Unikátní je panoramatický výhled na záliv, nejlepší místo na pozorování jsme objevili náhodou díky tomu, že jsme se v této malinkaté vísce ztratili, což je v osadě s pár baráčky a dvěma ulicemi s podivem. Nusfjord leží v nádherné krajině, obklopený strmými horami, které se klenou nad fjordem jako část „Lofotské zdi“ /Lofotenveggen/, jedinečná atmosféra nabízí svět kontrastů oscilující mezi klidným tichem rybářské zátoky po dramatický otevřený oceán.

Ačkoliv je patrné, že místní ekonomiku turismus silně podporuje a vesnice je označena snad v každém turistickém itineráři, zachovalo si toto kouzelné místo i nadále nezaměnitelnou atmosféru. Jedním z důvodů, proč zde není tolik turistů jako jinde na Lofotech, může být i fakt, že Nusfjord je poněkud zajížďka z E10. Přitom právě tato „zajížďka“ byla jedna z nejkrásnějších cest – cca 6km přes hory po neuvěřitelně scénické postranní silnici se nám jevila skoro jako sen.

Smithy /kovárna/

Kovář dodával rybářské vesničce nástroje, které umožňovaly, aby výroba a prudukce běžely hladce. Kovářská dílna hrála důležitou roli v každodenním provozu rybářské vesnice, hlavní úlohu zde hrály údržba a výroba strojů a zařízení pro rybolov. Jednalo se hlavně o nástroje potřebné pro zpracování ryb.

Kovář byl důležitou postavou. Používal uhlí ke žhavení železa, které ručně opracovával díky užití měchů. Kovář měl obvykle mladého asistenta, jehož úkolem bylo udržovat oheň v krku s měchem. To nebylo považováno za zajímavou práci pro chlapce, naopak mladé dívky procházející kolem kovárny při jejich cestě do školy rády sledovaly tyto mladé asistenty kukátkem ve zdi. Tento důkaz jejich zaujetí je stále patrný v dochované kovárně v Nusfjordu.

Později byly ruční měchy nahrazený elektrickým pohonem.

Pěší stezka do Neslandu

Na kole se to fakt nedalo, proto jsme to pár desítkách metrů vzdali. Ovšem pro pěší tuhle trasu vřele doporučuji, podle popisů se jedná o čistou esenci Lofotenu. Jedná se o jednu z nejoblíbenějších turistických výletů. Začíná v Nusfjordu a končí v Neslandu, jedná se o dobře značenou trasu a trvá jeden a půl až dvě hodiny, v závislosti na zkušenostech a fyzické kondici. Konec buď v Neslandu, nebo návrat po stejné trase /celkem cca 3-4 hodiny/.

Živobytí aneb prací je živ člověk

Primární odvětví zaměstnávají celkem 35% populace, z nichž se v 88% jedná o rybolov /údaj z r. 1990/. Existuje ale i řada průmyslových odvětví, které s rybolovem úzce souvisejí. Je tedy vidět, že rybolov je na Lofotách dominantní. Rybářská flotila se skládá hlavně z malých rybářských lodí. U pobřeží se nachází několik rybářských farem. Dle našeho názoru se jedná o sádky pro chov lososů.

Část obyvatel se živí v zemědělství, zejména kombinovaným chovem ovcí, případně ve větších farmách s dobytkem.

Povídali jsme si s mladíkem, který nás v cyklotrajektu převážel. Podle něj je léto hluchá sezóna na ostrovech a každý se živí, jak umí či může, on například převáží cyklisty a dělá mechanika, případně to, co je zrovna potřeba a „děvče pro všechno“. Lofoťané se snaží přes léto nabrat trochu sil a tuku jako přípravu na zimu, kdy je hlavní rybářská sezóna a rybáři prakticky nespí po dobu několika měsíců. To prý jdou váhově dolů o několik desítek kilogramů.

Ramberg

Správní centrum „okresu“ Flakstad je tato vesnička s 350 obyvateli. Své označení si plně zaslouží, protože zde najdeme malé nákupní centrum se „supermarketem“, poštu, samoobslužnou čerpací stanici, restauraci a hospodu. Evropská silnice E10 projíždí osadou.

Nachází se zde i kemp. Jelikož jsme v něm nespali, pouze jsme si zde nabírali pitnou vodu, nemohu posloužit příliš podrobným popisem, uvádím jen základní údaje. Kromě místa na 35 stanů zde jsou chaty, poblíž je pláž s výhledem na otevřený oceán a možností sledováním půlnočního slunce. Dají se zde půjčit kola, kajaky a čluny jak s motorem, tak bez.

Je zde i informační středisko, otevřené denně v době od 1.6.-31.8. mezi 9-19hod.

Stockfish aneb dobrou chuť

Stockfish je nesolená ryba, především treska, sušená na suchém vzduchu a větru na dřevěných stojanech na břehu moře, zvaných „hjell“. Sušení potravin na celosvětově nejstarší známá metoda uchovávání potravin, a sušené ryby mají skladovatelnost několik let. Tato metoda je levná a účinná ve vhodných klimatických podmínkách, práci snadno provádí rybář se svou rodinou a výsledný produkt se jednoduše přepravuje na trh.

Nejčastěji používaná ryba v tomto výrobním procesu byla treska, jiné druhy jsou využívány v menší míře. V průběhu stalení se vyvíjelo několik variant sušení ryb. Stockfish je sušená nesolená varianta a často je chybně zaměňována s Clipfish, při které jsou ryby soleny před sušením. Po 2-3 týdnech v soli započne sušící proces. Dříve byly ryby sušívány na skalách na břehu moře. Solení nebylo ekonomicky proveditelné až do 17.století, kdy levná sůl z jižní Evropy se dostala k dispozici námořním národům severní Evropy.

Treska se konzervuje v procesu zvaném fermentace, kdy ryby kvasí činností bakterií, procesu podobném zrání sýra.

Ryba se vykuchá hned po odchytu a poté se dá sušit buď vcelku, nebo po oddělení od páteře a ocasu. Věší se na stojany / hjell/ od února do května. Stabilní chladné počasí chrání ryby před hmyzem a zabraňuje nekontrolovatelnému množení bakterií. Ideální je teplota těsně nad nulou s mírným deštěm. Přílišný mráz kazí ryby, protože led ničí svalová vlákna v rybách.

Pro tento proces je právě klima v severním Norsku příhodné. Vzhledem ke stabilním podmínkách na Lofotách jsou zdejší ryby považovány za nejlepší.

Po tři měsíce visí ryba na hjellu, poté je na další 2-3 měsíce přemístěna do interiéru k dalšímu zrání, do suchého a vzdušného prostředí. Během sušení se odpaří z ryb asi 80% vody, treska si ale nadále zachovává všechny živiny jako čerstvá ryba, jen je má koncentrované: bílkoviny, vitamíny, železo a vápník.

My jsme měli možnost v reálu si tento fermentační proces shlídnout ve fázi, kdy jsme okolo stojanů se sušícími se treskami jeli na kolech. Již dodaleka se šířila neuvěřitelná „vůně“ připomínající pěkně vyzrálý romadůr a neméně líbivý byl pohled na zelenou hnijící tekutinu odkapávající z ryb, které byly seshora pokáleny od racků. To se zvedl žaludek i mě a že něco vydržím.  

Zdroje:

wikipedia

Lonely Planet – Norsko

Rough Guides – Norsko

informační brožury z Lofot