Stránky věnované severským zemím.

Co vidět na Alandách - Mariehamn

17. 12. 2011

Mariehamn má největší osídlení v okolí a krásné dřevěné domy s výhledem na široké ulice lemované lípami, proto se mu také přezdívá „město tisíců lipových stromů“. Město bylo postaveno na poloostrově a z obou stran je ohraničeno přístavy plnými lesknoucích se lodí.

Populace činí 10 712 obyvatel. Návštěvnost je 1,5 milionu turistů za rok, což je mnohem více, než srovnatelná města stejné velikosti. I proto bych tam doporučila vyrazit až po sezóně, tak jako my, kdy jsme tam pobývali koncem září. Město patřilo jen nám a jediná nevýhoda byla absence otevřených obchodů a restaurací.

Mariehamn je administrativním a ekonomickým centrem Aland. Je sídlem lagting a landskappstyrelse, zákonodárného a výkonného orgánu Aland.

Trocha historie nikoho nezabije

Město bylo založeno v roce 1861 carem Alexandrem II., který ho pojmenoval po své ženě, carevně Marii Alexandrovně. Tehdy bylo Finsko součástí Ruské říše.

Mariehamn vzniklo jako hospodářské a kulturní centrum po prvním městu na Alandách, Skarpansu, který byl postaven v blízkosti ruské pevnosti Bomarsund v letech 1832-1954. Skarpans byl spálen v krymské válce/ viz dále/, kdy byla zničena pevnost.

Nové město, Mariehamn, pokračovalo růstem kolem farmářské vesničky Övernäs, která se nachází v centru pevninské šíje, která dnes tvoří Mariehamn. Övernässtugan /chata Övernäs/, ve východní části Skillnadsgatanu, je dnes jedinou zbývající budovou z vesnice Övernäs.

Město bylo strategicky umístěno v blízkosti hlavní plavební dráhy mezi Stockholmem a Turku. Poloha v kombinaci s přístavy hrála velkou roli při růstu Mariehamnu. Lodní přeprava byla zahájena po roce 1850. Mnoho Alanďanů odplulo a vrhlo se na podnikání ve velkém světě.

Několik velkých rejdařů se rozhodlo žít v Mariehamnu, jako například Nikolai Sittkoff, který poskytl své jméno modeřní galerii v centru města. Jeden z neujznávanějších rejdařů v Mariehamnu byl Gustaf Erikson /1872 – 1947/. V roce 1920 se jeho flotila plavila po celém světě. Ve flotile měl mimo jiné čtyřstěžník Pommern, který v současné době kotví v západním přístavu /viz dále/. Od těch dob získalo námořní město Mariehamn své jméno. Zajímavostí je, že jako kapitán se plavil 16 let na lodi Pommern, doma v Mariehamnu za tu dobu byl jen 6x a měl šest dětí. Tedy jedna návštěva doma = jedno dítě.

Cestovní ruch v Mariehamnu vznikal na konci roku 1800, kdy se město stalo vyhledávaným lázeňským letoviskem. Lázeňský život vzkvétal v Mariehamnu na přelomu století a pokračoval až do roku 1930, kdy 1.světová válka skoncovala s těmito činnostmi. Na éru lázeňství dolehl definitivní konec, když byl hotel Spa zničen požárem v roce 1916. Trvalo 20 let, než se Mariehamn zmohl opět v cestovním ruchu.

Krymská válka

Krymská válka byla největší z rusko-tureckých válek, která téměř přerostla v celoevropský konflikt. Záminkou jejího rozpoutání byl spor mezi pravoslavnými /podporovanými Ruskem/ a katolíky /podporovanými Francií/ o ochranu svatých míst v Palestině. Krymská válka vypukla v červenci 1853 obsazením Moldavska a Valašska ruskými vojsky. Proti ruské expanzi však nastoupila na turecké straně Velká Británie, Francie a Sardinsko, nepřátelský postoj zaujalo i Prusko a Rakousko. Ruská převaha byla vyvážena moderní spojeneckou výzbrojí, válka se postupně přenesla na ruské území. Po námořních útocích spojenců na ruské přístavy a po dobytí Sevastopolu v září 1855 bylo vyčerpané Rusko nuceno požádat o uzavření míru. Pařížským mírem 30.3.1856 byla zničena ruská námořní moc v Černém moři a křesťanská území Turecka se dostala pod dohled evropských velmocí.

Roku 1921 vznikla Krymská autonomní sovětská republika. V letech 1941-44 přišla okupace německou armádou. V roce 1944 pod záminkou kolaborace s Němci byl proveden odsun krymských Tatarů. Roku 1954 byla Krymská oblast začleněna do Ukrajinské SSR. Po roce 1990 je součástí samostatné Ukrajiny.

Základní info

Město se nachází na dlouhém úzkém poloostrově se dvěma zátokami a dvěma přístavy – Vasterhamn /západní přístav/ a Osterhamn /východní přístav/. Trajekty ze Švédska a finské pevniny kotví ve Vasterhamnu, a ostatní trajekty v Osterhamnu, který je mnohem blíže centru.

Torggatan je malebnou pěší zónou, kdežto dlouhá, široká a stromy lemovaná ulice Storgatan je hlavní tepnou spojující oba přístavy.

Letiště je 4km severozápadně od centra. Bohužel nemohu sloužit informacemi, jak se k němu dostat veřejnou dopravou.

Uzamykatelné skříňky je možné zanechat v terminálu trajektů až 24 hodin, ovšem pozor je nutno dát na dobu otevření vlastní haly terminálu. Přístupná je pouze v době příjezdu a odjezdu lodí, mimo tuto dobu se dovnitř nedá dostat. Letáček s časy vydají v informační kanceláři. My jsme uložení zavazadel vyřešili jejich ponecháním v prázdném pokoji na našem penzionu, samozřejmě po domluvě se správcem. Batohy nám byli ochotní pohlídat i v turistické kanceláři, ale jen po dobu, kdy je otevřená, což pro nás bylo nedostatečné.

Turistické informace na ulici Storgatan poskytují spoustu informací o Alandách a zajištění zájezdy. Je zde i placený přístup na internet.

Veřejná knihovna je otevřená do 20 hodin, jako jediná instituce, nepočítaje v to bary. Prostě zdejší obyvatelé nemají příliš na výběr, buďto mohou studovat, nebo chlastat. Pokud turista čeká na odplutí lodi do půlnoci, tak jako my, najde ve veřejné knihovně útočiště v podobě tepla, WC, vody a internetu. Alespoň mimo sezónu na konci září to tak bylo, je ale možné, že v sezóně je situace lepší.

Co vidět

Zabývat se podrobněji budu jen tím, co jsme sami viděli a navštívili, zbytek bude jen v heslovitém výčtu kvůli úplnosti.

Mělo by existovat něco jako Alanská muzejní karta, která umožňuje vstup do kteréhokoli ze čtyř muzeí. Zakoupit by se měla dát v turistické kanceláři nebo ve většině muzeí. Bohužel, v době naší návštěvy bylo přístupné pouze jediné muzeum, tedy jsme se ani nepokusili o této možnosti zjistit něco více.

V centru města jsou dvě muzea: Alands muzeum a Konstmuzeum, Stadhusparken, nacházející se ve stejné budobě. Podle Lonely planet umožňují rušné expozice náhled do celkové historie ostrova s kopií člunu z doby kamenné, vyrobeného z tulení kůže a zrekonstruované tradiční lékárny. Texty by měly postrádat překlad do angličtiny a bez informačního letáku, získaného u vchodu do muzea je prohlídka muzea zbytečná.

Silnou stránkou Aland jsou námořníci. Sjofartsmuzeum /Námořní muzeum, Hamngatan 2/ je muzeum mořeplavby a námořního obchodu s exponáty ze starých lodí, včetně hlav, které kdysi zdobyly zdejší lodě, modely lodí, lodě v láhvi, lodní kufry a námořnickou výbavu. V centrální části muzea by měla být obnovená loď se stožárem, lodní kuchyňou a kajutami. V době naší návštěvy se muzeum přestavovalo a v provozu byla pouze muzejní restaurace, tedy po dokončení přestavby může interiér vypadat úplně jinak.

Na protější straně poloostrova, na severním konci Osterhmanu najdeme Sjokvarteret /Námořní čtvrť/, kde je možné shlídnout současný přístup ke stavbě lodí společně s tradičními starými loděmi. Je zde také muzeum s expozicí o stavbě lodí, několik řemeslných dílen a kavárna. Když jsme sem dorazili my, bylo vše zavřeno a vidět jsme mohli vše pouze zvenku. Přesto to stálo za to.

Kostel Sankt Goran /Kostel Svatého Jiří/ s měděnou střechou pochází z roku 1927, nachází se v centru města, ale není zdaleka tak zajímavý, jako středověké kostely nalezené v alandských vesnicích /mohu potvrdit!/. Provedení stavby je secesní podle Larse Soncka. Kostel byl darován městu bohatým loďařem.

Sjalvstyrelsegarden /samosprávní budova, roh ulic Storagatan a Osterleden/ je domovem Alandského parlamentu. Sice jsme se nedostali dovnitř, ale i pohled zvenku stál za to, zejména možnost vidět vozový park, na kterém jezdí poslanci do práce. Z 90% se totiž jednalo o kola.

Pommern

Muzeum na lodi Pommern /otevřeno květen až srpen 10-17, v září 11-16/ kotví za Sjofartsmuseem. Jedná se o krásný dochovaný čtyřstěžník, který je symbolem Mariehamnu. Postaven byl roku 1903 v Glasgowě ve Skotsku společností J. Reid & Co shipyard a kdysi vozil tuny nákladu a 26-člennou posádku na obchodní cestě mezi Austrálií a Anglií. Jeho rekordní čas byl neuvěřitelných 110 dnů. Většinou ale „výlet“ do Austrálie trval téměř rok a byl pro námořníky obtížný, co se týká organizace a života na lodi. Své místo na lodi sdíleli s prasaty, ovcemi, psy, kočkami a krysami. Potraviny a voda byly přesně na příděl, maso se skladovalo v soli někdy i několik let /přezdívali mu „staré lano“ pro obdobu s tehdejšími lany, vyráběnými z konopí/. Jediná možnost, kdy se mohli námořníci na dlouhé cestě vykoupat, bylo tehdy, když přišel déšť.

V průběhu let loď získal Gustaf Erikson z Mariehamnu, který loď užíval na převoz obilí ze zálivu Spencer v Austrálii do přístavů v Anglii nebo Irsku až do začátku druhé světové války.

Součástí výstavy jsou staré unikátní fotografie, staré dopisy a asi 20-ti minutový film o cestě Alandy-Austrálie-Alandy, vzniklý v letech 1936-1937. Zajímavý je grafický a nádherně ilustrovaný popis plavby kolem mysu Horn, který byl publikován ve švédštině Harrym Hedenströmem, který sloužil jako kuchař na Pommernu. Co nás fascinovalo bylo to, že cesta tam a zpět se lišila podle mořských proudů, a to dost výrazně.

Pommern měl pověst „šťastné lodi“. Přežil obě světové války bez úhony, nikdy neztratil jediného člena posádky na svých cestách a získal dvakrát ocenění, v roce 1930 a 1937.

Loď byla po druhé světové válce darována městu Mariehamn jako muzejní loď.

Na jeho prohlídku si vyhraďte několik hodin /my tam strávili tuším 4 hodiny/.

Jeden den v životě lodního kuchaře

2,30 Budíček

3,00 Z těsta, které si připravil předešlý večer, vytváří 20 bochníků a dává je do trouby.

4,00 Probíhá výměna stráží a hlídek, první snídaně se skládá z kávy s čerstvých chlebem.

7,00 Společná snídaně, podává se kaše a mléko.

12,30 Oběd, konzervované solené maso, brambory a mrkev.

18,00 Večeře, šunka a fazole s bramborami a čaj.

19,00 Kuchař připravuje těsto na chléb, které bude péci následující den ráno.

20,00 Večeře, sendviče s konzervovaným soleným masem.

Poté kuchaři skončila služba, ovšem za předpokladu, že důstojník třikrát nezapískal, což znamenalo „všichni muži na palubu“, což samozřejmě zahrnovalo i kuchaře.

Ještě pořád máte pocit, že jste v práci přetěžováni?

Aktivity aneb když si nevezmete vlastní kolo

Největší půjčovna Ro-No Rent půjčuje nejen kola, ale i různé outdoorové vybavení /čluny, skútry apod./. Jen mají mimo sezónu zavřeno. Jejich otevírací doba je od 1.června do 15.srpna 9-18 s obědovou pauzou 12-13 hodin. Mimo tuto dobu je nutné si zavolat a domluvit se, ale my jsme neuspěli.

Ceny začínají od 8€/den za obyčejné kolo po 21 převodové horské kolo 18€/den. Je možné si zde i zapůjčit cyklistické helmy za 2€/den. My jsme měli helmy vlastní, bohužel na zpáteční cestě zaměstnanci aerolinek jednu z nich, umístěnou v odbaveném zavazadle, praskli.

My jsme si nakonec kola půjčili v penzionu, kde jsme bydleli /viz dále/ za 8€/den. To, co jsme nafasovali, byla hrůza, jednalo se o křížence mezi Ukrajinou a Libertou, nemělo to převody a brzdilo se otočením pedálu dozadu. Pneumatiky byly zteřelé a silně jsme se obávali defektu.

Pokud si někdo bude chtít kolo půjčit až na místě, tak vřele doporučuji si vzít vlastní sic.

Cestování po Mariehamnu

My jsme vše zdolávali na kole nebo pěšky, ale po městě jezdí autobusová doprava, která je zdarma. Nastoupit se dá buď na převoz z jednoho místa na druhý, nebo na okružní jízdu, která zabere kolem 25 minut. Info je z oficiálního webu, údaj z roku 2011.

Ubytování

Pokud připlujete tak jako my, v 4,30 ráno, doporučuji mít zarezervováno ubytování předem. V době naší návštěvy již byl zavřený kemp /sezóna trvá od 6.5. do 4.9. Během vrcholné sezóny 18.6. - 6.8. je na recepci otevřeno 24 hodin/.

My jsme v Mariehamnu pobývali na konci září, kdy jediné cenově přijatelné ubytování jsme nalezli v penizonu Gästhem Kronan /Neptunigatan 52/. S majitelem jsme se domlouvali mailem, i když jeho komunikace v angličtině byla poněkud krkolomná a působila dojmem, že to psal švédsky a nechal si to přeložit přes google translator /tedy ne, že by moje úroveň angličtiny byla lepší, ale když už jsem svůj text prohnala překladačem, alespoň jsem si to na rozdíl od něj po sobě přečetla/. Odpovídal nám celkem rychle, pokud za rychlost považujete latenci 2-3 dny. Chce to tedy spojit se s ním tak měsíc před plánovaným příjezdem, protože jedním mailem nic nevyřešíte, na vše Vám odpoví „Yes“, aniž by zkoumal, na co vlastně odpovídá a chce to jmenovitě vše vypsat. Pokud si budete u něj i půjčovat kola, doporučuji též domluvit se na tom předem, jeho zásoba bicyklů čítá tuším 8-9 kol a předběžná rezervace nás zachránila.

Při převzetí kol doporučuji jejich důsledné prohlídnutí s důrazem na zjištění stavu jejich pneumatik. Většina jich neměla dezén a nacházely se v nich díry, většina jdoucí skrz, a zbytek gumy byl silně roztřepený. Vyberte si ty nejméně poškozené /ve stylu, že mezi slepými i jednooký je králem/. Na rozdíl od RO-NO rentu se zde nedají půjčit helmy, které jsou ve Finsku, a tím pádem i na Alandách, povinné pro všechny bez výjimky. Neriskujte jízdu bez helmy, dokonce i opilec si ji křivě narazil na hlavu, než nejistě nasedl na kolo. Je nutné si vzít vlastní světla, na konci září se stmívalo poměrně brzy. Naopak v červenci to nutné nebude. Zámek na zamykání je součástí půjčených kol.

Správce penzionu zpočátku při osobní komunikaci na nás působil trošku divně, byl odměřený a ne moc ochotný, ale v průběhu našeho několikadenního pobytu se to změnilo a naopak ke konci nám i nabízel půjčení kol zdarma. Jeho proměna z nerudného chlapíka do když už ne příjemného, tak alespoň mnohem méně nerudného patrně souvisela s tím, že zatímco hřmotní a sebevědomí Švédové mu na penzionu chlastali a vyráběli z budovy kůlničku na dříví, my byli pryč 8-10 hodin každý den na kolech a vždy jen zíral, jak daleko jsme dojeli a co všechno jsme viděli. Zpočátku námi pohrdal, pak nás obdivoval. A hlavně se divil, že ty vehikly, které nám půjčil, to vydržely.

Penzion se nachází poblíž přístavu trajektů ve Västerhamnu, tím pádem i trochu dál od centra města. Pokoje jsou prostorné, i když trochu strohé – v tom našem byly jen staré železné postele, stará rozbitá skříň, starý noční stolek a umyvadlo. Světlo svítilo spíše jako bludička, nedalo se v tom osvětlení ani číst. Koupelna je společná na patře a je velmi malá. Společná znamená společná pro muže i ženy a má jen jednu kóji. Čekávali jsme na ni frontu. Voda teče teplá kdykoliv ve dne i v noci. Ručníky a ložní prádlo jsou zahrnuty v ceně, v sezóně dokonce i snídaně.

Jestli jsou strohé pokoje, tak nevím, jak nazvat vybavení kuchyně. Dva malé stoly, které současně pojmou max. 4-8 lidí. Ve výbavě je jen kávovar, rychlovarná konvice a mikrovlnka. Žádný plotýnkový vařič nebo hrnce. Talířky a příbory jsou jednorázové z papíru nebo plastu. Nachází se zde lednice s mražákem. Mimo sezónu nás tam bylo pět a půl a nemohli jsme se tam vejít, nedovedu si představit, jak to vypadá při plném obsazení penzionu. Ale to je zase v období léta, kdy se dá sedět na plastových židličkách u plastových stolů v příléhající zahradě.

Ceny z roku 2011 pro dvoulůžkový pokoj:

1.1. - 6.5. mimosezóna 59€

7.5. - 1.7 sezóna 64€ se snídaní

2.7. - 28.8. hlavní sezóna 73€ se snídaní

29.8. - 31.21. mimosezóna 61€

Maximální kapacita je 53 hostů, pokoje jsou od jednolůžkových až po rodinné pro čtyři až šest osob.

V recepci ve stojanu jsou všechny možné brožury o Alandách v různých jazycích, včetně základní 1:100 tis. mapy celého ostrova /ale nespoléhejte, že by se podle ní dalo jezdit na kole, je opravdu jen silně orientační, alespoň ve srovnání s naší 1:100 tis. cyklistickou/.

Pokud máte vlastní notebook, lze se za poměrně vysoký poplatek připojit přes wifi na net. Cenu si přesně nepamatuji, ale čítala kolem 6€/hodinu. My toho nevyužívali.

Jelikož jsme připluli kolem 4,30 ráno, tak nám správce nechal na pultě zavřené recepce obálku s naším jménem a klíčkem od pokoje. Penzion zůstal s otevřeným hlavním vchodem, abychom se tam mohli dostat. Bez toho zajištění bychom se neubytovali.

Stravování a nákupy

Mimo sezónu to může být problém. V době našeho pobytu jsme našli otevřenou jen restauraci nad námořnickým muzeem a jednu v přístavu Österhamn. Pokud sem přijedete tak jako my, raději na možnost jídla v restauraci nespoléhejte. Ono to při místních cenách ani nejde, ale my si říkali, že když už jsme uprostřed Baltu a všude kolem nás jsou ryby, tak snad můžeme jednu ochutnat, ne?

V celém městě jsme našli jen dva obchody s potravinami – Supermarket K. Jeden je na rohu Ålandsvägen a Norragatan, druhý na Storagatan 3 /kousek od infokanceláře/. V tom druhém jsme nakupovali převážně základní potraviny včetně typického alandského chleba svartbröd. Jako jedna z mála institucí na Alandách má otevřeno i o víkendech a to tuším 9-21. Pouze zde jsme sehnali pohledy a známky na poslání domů. Pozor, platné jsou jen alandské známky.

Nepovedlo se nám na Alandách koupit si žádný suvenýr ani tričko, jak mám ve zvyku. Zřejmě by bylo možné navštívit turistickou kancelář, která disponuje mapou s místy prodeje řeměslných výrobků, ale kancelář již byla zavřená a v centru Mariehamnu jsme otevřený našli jen obchod se sportovními potřebami.