Jdi na obsah Jdi na menu
 


Severské plody a bobule

5. 6. 2019

Arktická malina

Nenašla jsem ekvivalentní český výraz, latinsky je to Rubus arcticus. Jedná se o druh pomalu rostoucího ostružiní, patřící do čeledi růžovitých. Roste v arktických a alpských oblastech severní polokoule. Jeho tmavě červené plody jsou považovány za pochoutku. Měřítko kvality jeho plodů je vyjádřeno v jeho ruském jméně княженика, znamenající „bobule princů“.

 

bobule_rubus_arcticus.jpg

 

Šicha černá

Latinsky Empetrum nigrum. Jedná se o nízkou stále zelenou rostlina poněkud podobnou vřesovci. Tvoří keře s malými, tlustými, světle zelenými jehlicovitými listy, 3-10 mm dlouhými, podvinutými. Květy jsou drobné, rostou v květnu až červnu, umístěné po dvou až po třech na krátkých větévkách. Plody jsou černé, červeně barvící peckovice vypadají podobně jako borůvky.

Obsahuje jedovatou sloučeninu grayanotoxin, která je u čeledi dosti běžná a způsobila úmrtí zaznamenaná již od starověku po novověk. Šícha ale byla přesto používána v lidovém léčitelství a k barvení látek. V subarktických oblastech je šicha černá důležitým doplňkem stravy Sámů a Inuitů. Po dřívějším poklesu oblíbenosti šicha znovu získává pověst jedlých bobulí. Poskytuje stabilní úrodu. Plody jsou obvykle sbírány na podzim. Pokud ale na rostlině některé bobule zůstanou, mohou být dodatečně sesbírány ještě i na jaře. Vysoká koncentrace antokyanu umožňuje bobule využívat jako přírodní potravinové barvivo. Inuité a indiáni je míchají s dalšími plody, zejména borůvkami. Využívají se například při pečení koláčů či výrobě džemu.

Tanainové šichu sklízí jako plodiny. Někdy je ve velkém množství skladují na zimu. Jejich specialitou je směs bobulí se sádlem nebo olejem. Listy a stonky rostliny využívají v lékařství při průjmu a žaludečních potížích. Vývary z kořene zase působí uklidňujícím způsobem na bolavé oči. Na Labradoru využívají kouř z hořících listů a stonků k uzení ryb, především lososů, pstruhů obecných a sivenů severních.

Šicha černá je občas pěstována jako okrasná rostlina na skalkách.

 

bobule_sicha.jpg

 

 

Borůvka

To, co známe jako borůvku, jsou vlastně plody dvou podrodů: brusnice chocholičnaté, anglicky blueberry, latinsky Vaccinium corymbosum, a brusnice borůvky, anglicky bilberry, latinsky Vaccinium myrtillus. Jsou to malé modré plody s fialovou šťávou. Dozrávají od června do září, ale ve vyšších polohách vždy později. Při podrobnějším zkoumání v nich nalezneme mnoho drobných semen.

Brusnice borůvka je léčivá rostlina z čeledi vřesovcovitých, rodu brusnice, která je známá pod lidovým názvem borůvka, její souvislý porost také jako borůvčí. Její modrý plod /bobule/ stejného názvu má výraznou chuť a schopnost barvit do modra. Je zdrojem antioxidantů, které mohou mj. působit příznivě v prevenci rakoviny. Také se jí říká borůvnice, černá jahoda, černice čičiretka, čičoretka, hafery, borůvčí, mystovka.

Brusnice chocholičnatá, známá též jako kanadská borůvka, je rostlina z čeledi vřesovcovitých. Pochází ze Severní Ameriky a v Evropě zdomácněla a je pěstována.

Kanadskou borůvku pěstovaly odpradávna různé indiánské kmeny pro její sladké plody. Dnes je nejvýznamnější komerčně pěstovanou borůvkou v USA, ale je rozšířená i v Evropě /Polsko/, Japonsku, na Novém Zélandu, a to i v okrasných zahradách.

 

bobule_boruvka.jpg

 

 

Brusinka

Anglicky lingonberry, cowberry, latinsky Vaccinium vitis-idaea. Brusnice brusinka je rostlina z čeledi vřesovcovitých. Plodem této rostliny je brusinka, která dala jméno celé rostlině. Jako další brusnice roste v kyselých, na minerály chudých půdách, konkrétně na svazích kopců a hor jehličnatých lesů, na vřesovištích i rašeliništích v mírném pásu severní polokoule. Lidové názvy: kyselinka, "kalina", kalinka, brusinka, červená borůvka. Patří do rodu brusnice, Vaccinium, což je rod keřů nebo nízkých keřů náležící do čeledi vřesovcovité. Plody mnoha druhů jsou zdrojem potravy zvířat i lidí a předmětem obchodního zájmu. Tak jako mnoho jiných rostlin z této čeledi jsou omezeny na kyselé humózní půdy vřesovišť, rašelinišť, nebo i kyselými průmyslovými emisemi nasycené svahy hor a většinou také závislé na mykorhize. K nejznámějším brusnicím patří brusnice borůvka a brusnice brusinka. Mykorhiza /dříve mykorrhiza/ je symbiotické soužití hub s kořeny vyšších rostlin. Název Vaccinium býval používán v latině pro typ bobule /asi brusnice borůvka/, ale konečný tvar je obskurní, nemá nic společného s vaccinum /„kravský“/. Může však být odvozeno od latinského slova bacca bobule.

 

bobule_brusinka.jpg

 

 

Moruška

Anglicky cloudberry, latinsky Rubus chamaemorus. Ostružiník moruška je malá vytrvalá listnatá opadavá bylina patřící do skupiny ostružiníků, která má jedlé žlutooranžové až načervenalé plody. Dorůstá pouze nízké výšky pohybující se mezi 5 až 25 centimetrů a oproti známějším zástupcům skupiny ostružníků nemá trny. V severských podmínkách se jedná o významný zdroj vitaminu C, pročež je moruška hojně sbírána a používána pro výrobu celé řady pokrmů a nápojů. Moruška je též konzumována zvířaty, například ptactvem.

Bylina reprezentuje charakteristický severský druh, který roste v subarktických oblastech severní polokoule v oblastech rašelinišť, v lesích anebo v tundrových porostech. Lokality, které obývá, musí být vlhké s kyselou půdou. V současnosti roste jako postglaciální relikt i na území České republiky na několika stanovištích v Krkonoších; jedná se o jeden z nejjižnějších výskytů v Evropě vůbec.

Ostružiník moruška má v češtině celou řadu pojmenování i přes to, že se nejedná o široce rozšířený druh. V literatuře se tak objevují následující jména: maliník nízký, malinník moroška, ostružinník nízký, či moruška krkonošská. Druhové jméno moruška odkazuje na jistou podobnost plodu s moruší, plodem morušovníku.

 

bobule_moruska.jpg

 

 

Rakytník

Anglicky buckthorn berry, latinsky Hippophae rhamnoides. Rakytník je rod vyšších dvouděložných rostlin z čeledi hlošinovité /Elaeagnaceae/. Zahrnuje celkem 6 nebo 7 druhů keřů a stromů. Je rozšířen v Evropě a Asii. V České republice je pěstován rakytník řešetlákový, poskytující jedlé plody kyselé chuti. Rakytník řešetlákový, syn. rakytník úzkolistý je opadavá dřevina z čeledi hlošinovitých, tvořící keře nebo malé stromy s nažloutlými květy a oranžovými plody.

Plody rakytníku řešetlákového mají vysoký obsah vitamínu C a jsou konzumovány syrové nebo různým způsobem upravené. Z plodů se za studena lisuje rakytníkový olej, který obsahuje vitamíny A, B1, B2, B6, C, D, E, F, K, P, dále beta karoten, kyselinu listovou, organické kyseliny, třísloviny a minerální soli, důležité esenciální mastné kyseliny omega-3, 6, 9. Je také zdrojem vzácné omega-7 mastné kyseliny. Z listů rakytníku vrbolistého se v Asii připravuje čaj a plody se používají k leštění zlata a stříbra.

Slovo Hippophae má původ ve staré řečtině a v překladu znamená třpytící se kůň. Staří Řekové prý totiž věděli, že zvířata pasoucí se v oblastech, kde rostla tato dřevina, tloustla a jejich srst dostávala lesklý nádech.

Dusík poutající bakterie v jeho kořenech obohacují půdu dusíkem a podporují rakytník v růstu i na nehostinných místech.

Má 10x více vitamínu C než pomeranč a mnoho dalších léčivých látek /vědci uvádějí, že denní doporučenou dávku vitaminu C pokryje jedna jediná bobulka/.

 

bobule_rakytnik.jpg

 

 

Klikva

Klikvy se zpracovávají v potravinářství jako čerstvé, sušené, v podobě marmelád a podobně. Na českém území jsou však chráněné, protože se vyskytují poměrně vzácně. Proto se používají plody pěstované, nejčastěji z dovozu. Příkladem je klikva velkoplodá /Vaccinium macrocarpon/, pěstovaná v Severní Americe a klikva bahenní /Vaccinium oxycoccos/, dovážená například z Polska. Bobule klikvy má červenou barvu, nakyslou chuť, velikost přes 1 cm a dobře se hodí pro pěstování a nahrazují použití brusinek. Čeština často výrazem brusinky nerozlišuje mezi brusnicí brusinkou, dalšími kyselými brusnicemi a zmíněnou klikvou.

Klikva bahenní /Vaccinium oxycoccos L., dříve také Oxycoccus palustris Pers./ je rostlina z čeledi vřesovcovitých, rodu klikva /Vaccinium/. Plodem této rostliny je bobule podobná brusince, kulovitá, někdy soudkovitá. Podobně jako brusnice roste v kyselých, na minerály chudých půdách, na vlhkých místech jehličnatých lesů, například na rašeliništích v mírném pásu severní polokoule.

V češtině jsou klikvy často zaměňovány s brusinkami, stejně jako v angličtině pojmem cranberries se příliš nerozlišuje mezi brusnicí brusinkou, dalšími kyselými brusinkami a popisovanou klikvou.

 

bobule_klivka.jpg

 

 

Vlochyně bahenní

Vlochyně bahenní /Vaccinium uliginosum Linné, dříve také Vaccinium occidentale Gray/, česky nazývaná též borůvka bažinná, brusnice vlochyně nebo nářeč. raušinka je rostlina z čeledi vřesovcovitých, rodu brusnice /Vaccinium/. Jako ostatní brusnice roste v kyselých, na živiny chudých půdách, zvláště v bažinách a rašeliništích v arktickém a chladných částech mírného pásu severní polokoule, směrem na jih se vyskytuje ve vyšších polohách a horách. Alternativní jména: borůvka bažinná, blinkavka, anglicky bog whortleberry/bilberry.

Otázka jedovatosti plodů je velmi diskutována. Podle některých autorů je sice obecně tradována, avšak nebyla spolehlivě prokázána. Každopádně obecně není nijak silná a může se výrazně lišit v závislosti na stanovišti. Uvádí se také, že zásadní podíl na jedovatosti nemá rostlina samotná, ale parazitická houba Sclerotina megalospora, která ji napadá.

Plody bývaly používány jako halucinogeny. Toxikologické informační středisko u plodů uvádí: „Téměř nejedovaté plody – nebezpečná může být dávka nad 20 plodů /bobulí, semen/ po větším požitém množství se podává aktivní uhlí. Nebývá nutná hospitalizace /jen u mimořádně citlivých osob při závažných příznacích/, u zdravých jedinců se objevují nanejvýš zažívací potíže.“

Můj manžel na treku ve Finsku 2018 zažil účinky snězené vlochyně, přikládám opis události.

 

bobule_vlochyne.jpg

 

Jak Luboš Nobelovu cenu dostal

Já jsem usnula prakticky okamžitě po zatažení zipu spacáku. To Luboš měl krušnou noc, a téměř nezamhouřil oči. Napřed dostal křeče do nohou, poté ho začala prudce svědit kůže po doštípání komáry, zejména na lýtkách. Následně konečně usnul, ale měl divoké sny, které pokračovaly i ráno, tedy za plného vědomí. V noci se mu zdálo, že vymyslel úžasnou inovaci systému odbavení na letišti, který urychlí dopravu, za což dostal Nobelovu cenu, ale bohužel zapomněl technické detaily, pamatoval si pouze udělování ceny a nádherný ceremoniál. Prý to ale byla fakt převratná myšlenka. Po probuzení na tom nebyl o mnoho lépe. To měl pro změnu halucinace v bdělém stavu, kdy si prý částečně uvědomoval, že nevnímá realitu adekvátně, ale údajně si nedokázal pomoct. Já jsem si jeho stavu všimla, až když se mě opakovaně ptal, proč jsme si prý koupili další byt v Brně, když jeden, ve kterém bydlíme, máme, a proč tedy nežijeme v tom druhém, když už jsme si ho pořídili. Čuměla jsem na něj jako puk. Normálně chodil, choval se, byl obeznámen a orientován osobou a místem, přesto byl úplně mimo. Občas za mnou přišel s dotazem, kde prý skladujeme tu medaili za Nobelovku a co jsme udělali s penězi, které získal. Naštěstí se situace zlepšovala, až asi po dvou hodinách byl zcela při smyslech a ptal se mě na podrobnosti, protože si vše do nejmenšího detailu pamatoval. V jeho pojetí se probudil ráno do divného snu, kdy nebyl schopen rozlišit mezi skutečností a halucinacemi, a zároveň tušil, že události jím prožité jsou natolik mimo realitu, že nemohou být opravdové, ale fakt si nedokázal pomoci.

Oba nás to vyděsilo. Co ho to potkalo? Vysvětlení jsme získali až po několika dnech v civilizaci. Snědl místo jedlé borůvky nejedlou, nejedovatou, ale halucinogenní vlochyni bahenní, zvanou též raušinka či blinkavka.

 

 

Jeřáb

Jeřáb ptačí /Sorbus aucuparia/, či obecný, je rostlina z čeledi růžovitých pocházející z Evropy.

Plody jeřábu jsou považovány za pikantní koření vhodné k přípravě sirupů, kompotů, vína, dochucování hovězí či zvěřinové pečeně a omáček.

Sbírají se plody koncem srpna a v září, občas se sbírá i květ /v květnu/. Plody se suší nejdříve ve stínu a na závěr se dosuší na plném slunci. Jeřabiny obsahují organické kyseliny /např. kyselinu parasorbinovou, sorbovou, jablečnou, vinnou, citronovou aj./, cukry, sorbit, sorbózu, karotinoid sorbusin, vitamin C, třísloviny, pektiny, antokyany, silice, flavonoidy a hořčiny. Květy obsahují látky podobné, navíc je však přítomna sloučenina podobná ženským hormonům. Jeřabiny působí mírně projímavě a močopudně, zvyšují vylučování žluče, užívají se jako antirevmatikum, k rozrušování a vyplavování močového písku a menších kaménků nebo jako prostředek regulující činnost střev. Osvědčily se i při zánětech horních cest dýchacích.

Podávají se ve formě macerátu /luhují se 6 hodin, denně se pijí 2 až 3 sklenice/, případně ve formě odvaru /vaří se 2 minuty a poté se luhují ještě 10 minut/ nebo sirupu /čerstvé jeřabiny se odšťavní, šťáva se smíchá s cukrem v poměru 1:1 a vaří se do zhoustnutí - berou se pak 3 až 4 lžičky denně/. Květy jeřábu se užívají ke koupelím končetin při některých ekzémech /např. mírná forma atopického ekzému/, v ženském lékařství jich lze použít při nedostatku ženských pohlavních hormonů. POZOR: Konzumace čerstvých jeřabin může přivodit lehčí otravu /nevolnost, bolesti hlavy, dávení/, kterou zřejmě vyvolává přítomná kyselina parasorbinová a snad i kyanovodík. Sušením nebo vařením však jejich toxicita zcela mizí.

Anglicky rowanberry.

 

bobule_jerab.jpg

 

 

Jalovec

Jalovec obecný /Juniperus communis/ je keřovitá až stromovitá stálezelená dřevina z čeledi cypřišovité /Cupressaceae/. Roste jako podrost světlých /obzvláště borových/ lesů, na pastvinách a stráních. Jeho aromatické plody se nazývají jalovčinky a jsou hojně používány v potravinářství jako koření nebo surovina pro výrobu známých alkoholických nápojů borovičky a ginu. Mají též léčivé vlastnosti.

Modročerné jalovčinky jsou aromatické díky obsažené silici a mají kořenitou, hořce nasládlou příchuť. Sbírat se musí až zcela zralé, obvykle jsou konzumovány sušené. Jako koření jsou používány k dochucení a nakládání masa, především zvěřiny, dále do omáček, marinád a nádivek nebo k ochucení kysaného zelí. Jsou obvykle použity rozdrcené k uvolnění jejich chuti. Vyrábět se z nich může též víno či rozvářka. Ve Finsku jsou používány jako klíčová součást výroby Sahti, tradičního finského piva, ve Švédsku jsou součástí vánočního nápoje Julmust. Větvičky se používají k dochucení alkoholických nápojů ginu /slovo 'gin' pochází z francouzského slova pro jalovčinky, genièvre/ a jalovcové. Tradiční slovenská borovička je vyráběna z jalovčinek.

Jalovčinky byly používány jako lék v mnoha kulturách. Vnitřně působí jako diuretikum a dezinfekce močových cest a používají se při zánětu močového měchýře, plynatosti a křečích. Zevně se užívá olej lisovaný z jalovčinek, a to v koupelích a obkladech při revmatických bolestech ve svalech a kloubech nebo při masážích; rozetřen po pokožce zvyšuje její prokrvení. Jalovec může zesilovat účinek léků snižujících hladinu krevního cukru a léků močopudných. Laboratorně byl také prokázán účinek proti oparu a pro posílení napětí dělohy a děložních stahů, což může usnadnit porod /nebo naopak vyvolat potrat/. Při vhodném a krátkodobém užívání podporuje činnost ledvin a zvyšuje jejich prokrvení, při užívání delším než šest týdnů však hrozí jejich poškození. Drogu nesmí používat pacienti s onemocněním ledvin, její užívání není vhodné ani v těhotenství a v době kojení. U citlivých osob se může vyskytnout alergická reakce i při zevním použití. Bývá uváděn jako mírně jedovatý, žádné vážnější otravy však nejsou známy.

Pro antiseptické účinky se vonného kouře z páleného dřeva, plodů a jehlic odedávna využívá při vykuřování, jalovcová silice také v aromaterapii a esenciální léčbě. Žvýkání jalovčinek potlačuje zápach z úst, zvyšuje chuť k jídlu a podporuje trávení. Dioskoridés ve spise De materia medica doporučuje rozdrcený jalovec, rozetřený na penisu nebo v pochvě před stykem, jako antikoncepci; stejným způsobem ho využívali původní obyvatelé Ameriky.

V minulosti byly jalovci v mnoha kulturách přisuzovány magické účinky. Byl uctíván jako dřevina s mocnou ochrannou silou, jako strážce brány do jiných světů a sídlo nadpřirozených tvorů a sil. Lidé věřili, že zničit jalovcový keř přináší neštěstí, naopak větvička jalovce, nošená při sobě, chránila proti nemocem. Slova z lidové písně „Kdybys měla, má panenko sto ovec a já jenom za kloboukem jalovec“ měla tedy hlubší význam. V Německu existují pořekadla nabádající čověka smeknout, jde-li okolo jalovce; německé pojmenování pro jalovec Wacholder lze přeložit jako "bdělý strom", prostředník mezi světem lidí a duchů.

 

bobule_jalovec.jpg

 

Zdroje:

fotky wikipedie

info wikipedie, https://www.arktisetaromit.fi/en/frontpage/

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář