Jdi na obsah Jdi na menu
 


Co navštívit ve Finsku – Karélie – Praktické rady IV. - Ilomantsi

22. 10. 2015

Ilomantsi

6 tisíc obyvatel. Podobně jako obyvatelé Aland /Alanďané/ a Sámové /Laponci/ v severním Laponsku se Karelové považují za zvláštní kulturní skupinu. Obvláště patrné je to na ulicích tohoto malého města, jež samo sebe označuje jako pogostu /výraz přejatý z ruštiny, používá se pro „obec“ nebo „farnost“/ spíše než finským slovem kyla /“obec“/. Ilomantsi je nejblíže ležícím městem k ruské hranici, obyvatelé se hlásí k pravoslavné církvi, a dokonce mluví svým vlastním dialektem.

Ze svého pohledu řadím Ilomantsi do trojice TOP sídel, které bych doporučila navštívit, zůstat tam alespoň den dva a nasát místní genius loci. Další dvě osady jsou Lieksa a Hattuvaara, kterou do pomyslného žebříčku umísťuji na první místo.

Ilomantsi je nejtypičtější a nejpravoslavnější obcí Severní Karélie. Leží na východě Finska a ještě dnes se může pyšnit velmi originální kulturou. Leží leží v blízkosti ruských hranic, v oblasti, která je originální svou kulturou a zvyky. Východní část oblasti je nejvýchodnějším kontinentálním územím Evropské unie. Obyvateli jsou domorodí Karelové, kteří jsou tak hrdí na svůj původ, že se nepovažují za Finy ani za Rusy. Celkem jich zde žije kolem šesti a půl tisíce. V Ilomantsi žije nejvíce pravoslavných ze všech finských obcí, k pravoslaví se zde hlásí asi 17% obyvatel.

 

Zajímavosti

V této nevelké osadě se nachází dostatek zajímavostí, jak historických, tak degustačních. Doporučuji vyhradit si minimálně den, optimálně dny dva, na návštěvu všeho, co tato sympatická vesnice nabízí.

 

Parppeinvaara

V této nevelké bardské vesnici ožívají karelské tradice. Kopec je pojmenován po nejslavnější historické osobnosti Ilomantsi, kterou byl Jaakko Parppei /1792 – 1885/, bard a hráč na tradiční karelský strunný nástroj kantele, jehož písně inspirovaly epos Kalevala. Hru na tento místní strunný nástroj podobný cembalu je možné si poslechnout v místním muzeu.

Tato malá „osada v osadě“ leží asi 1,2 km jižně od Ilomantsi. Odbočka je značená známou ikonou pamětihodnosti a zkříženým příborem, jelikož jedna z budov zdejšího komplexu je i úžasná restaurace, nabízející tradiční místní karelský bufet pitopöytä. Restaurace je umístěna v tradičním domě ve vesnici Parppeinvaara, zvukovou kulisu vytváří reprodukovaná hudba hraná na kantele a obsluha je oděna v typických karelských kostýmech „heresi“. Navštívili jsme a rozhodně nelitujeme utracených peněz. Největším zážitkem nebyly ani tak pirohy či rybí pokrmy, ale typický karelský nápoj kotikalja. Jedná se o skoro nealkoholický nápoj, který chutná jako domácí pivo. Jde o tradiční kvašený, domácí, slabě-alkoholický nápoj vyrobený ze sladu a cukru, úzce připomínající ruský kvas.

 

093_parppeinvaara_i.jpg

094_pomnik.jpg

 

Kvas

Kvas /bělorusky: квас; litevsky: gira; rusky: квас; ukrajinsky: квас, хлібний квас, сирівець; lotyšsky: kvass; estonsky: kali; polsky: kwas chlebowy/ je nápoj vyráběný kvašením obilnin s mírným obsahem alkoholu /do 0,5 %/. Nápoj je rozšířený ve východní Evropě, především v Rusku, v Bělorusku, na Ukrajině, v Pobaltí nebo také v Kazachstánu a na Sibiři u Evenků, kteří ho nazývají brága.

V současnosti jsou pod názvem „kvas“ /a jeho jinojazyčnými ekvivalenty/ běžně prodávány také hotově balené sycené, zcela nealkoholické nápoje s příchutí kvasu. Je-li tradiční fermentovaný kvas prodáván jako hotově balený, bývá odlišován nějakým přívlastkem vyjadřujícím jeho tradičnost /nejpřesněji jako „fermentovaný kvas“/, jako rozlišení poslouží také udávaný obsah alkoholu. Typicky se však v teplých dnech čepuje ve stáncích na ulici.

Při původním postupu výroby kvasu se nechá kvasit voda, mouka a tekuté sladové těsto. Zkvašený základ kvasu se dále zředí vodou, přidají se kvasnice, cukr a aromatické přídavky a poté se uvaří. Aromatickým přídavkem může být ovoce či ovocná šťáva /třešně, maliny, citróny, aj./, anebo zázvor či máta. Tradičně vyráběný kvas je tedy příbuzný pivu. Počáteční fáze procesu vaření obou nápojů jsou velmi podobné. Postup výroby tradičně vychází z mletí obilí, míchání s vodou, pak vaření a kvašení. Proces kvašení kvasu je kratší a není chmelen.

Kvas je fermentovaný, pěnivý mírně alkoholický nápoj s výraznou přírodní chutí a aroma žitného chleba, neobsahuje syntetické látky určené k aromatizaci ani barviva. Technologie zpracovaní obilí vyvinutá již na počátku 20. století umožňuje zachovat vitaminy E a B, minerály a další biologicky aktivní látky.

Kvas je možné pít nejen k uhašení žízně, ale může být použit k detoxikaci organismu. Jeho účinek na organismus je obdobný jako u kefíru. Reguluje činnost zažívacího traktu a zabraňuje množení škodlivých bakterií. Má tonizující účinek a příznivě ovlivňuje srdce. Má pozitivní vliv při boji s obezitou, dnou, revmatismem, arteriosklerózou, kožními nemocemi, furunkulózou, narušením střevní flóry /např. při léčbě antibiotiky/, chorobách jater a ledvin.

 

Kantele

Typickým nástrojem pro tuto oblast je kantele. Kantele je tradiční finský drnkací strunný nástroj. Konvenční kantele má obvykle pět strun /diatonicky laděných/ a dřevěné tělo. Moderní koncertní kantele může mít až 36 strun a přepínací mechanismus, díky kterému lze hrát půltóny. Podobně jako při hře na citeru lze při hraní hudební nástroj opřít o stehna nebo položit na malý stolek. Vybrnkávat lze buď prsty nebo trsátkem. Podle pověsti vytvořil první kantele moudrý čarozpěvec Väinämöinen z kostí obrovské štiky. Nikdo kromě samotného Väinämöina na něj prý neuměl zahrát. Když se do hraní dal Väinämöinen, všichni se seběhli, aby poslouchali. Podle Kalevaly jím Väinämöinen uspal Pohjolany, aby jim ukradl zázračný mlýnek sampo, který mel z jedné strany mouku, z druhé sůl a ze třetí zlato. Toto kantele prý spadlo do moře, když Louhi, paní nad Pohjolou, poslala bouři na Väinämöinena, aby získala sampo zpět.

 

Kalevala

Kalevala je karelo-finský národní epos sestavený Eliasem Lönnrotem z ústní slovesnosti Finů a Karelů. Dílo obsahující přes 22 tisíc veršů je rozděleno do padesáti „run“ čili zpěvů. Epos shrnuje v sérii příběhů tří bohatýrů, Lemminkäinena, Väinämöinena a Ilmarinena, potomků mýtického Kalevy, celou finskou mytologii.

Kalevala je velmi podstatnou součástí finské národní hrdosti, mnoho jejich pasáží bylo zhudebněno, ať již klasickými skladateli/např. Jean Sibelius/, nebo moderní hudbou /metalová skupina Amorphis/ a ohlasy Kalevaly se vyskytují ve všech oblastech kultury. 28.únor je ve Finsku slaven jako svátek tzv. Den kalevaly. Kalevala líčí v rámci fiktivního setkání dvou nepojmenovaných runopěvců vlastně všechny podstatnější příběhy z finské mytologie.

 

Dům hraničního generála /Rajakenraalin maja/

Stojí na odlehlém místě ve vesnici Parppeinvaara u zarostlé cesty a vystavuje fascinující sbírku vztahující se k válečným letům. Srub sloužil jako velitelství „hraničního generála“ Erkkiho Raappany, místního hrdiny, kterého za jeho zásluhy vyznamenal sám Mannerheim. V muzeu se nacházejí mnohé Raappanovy osobní předměty, vojenské mapy a plány, ale také finské a ruské zbraně od samopalů až po doba vyráběné bomby.

Během 2. světové války v roce 1944 proběhla v těchto místech bitva o Ilomantsi. Finská bojová skupina Raappana v ní tehdy odrazila útok dvou divizí Rudé armády na městečko Ilomantsi a obklíčila je. Sovětským oddílům se nakonec z části podařilo uniknout z obklíčení, ale utrpěly přitom také ztráty na životech a přišly o většinu výstroje a výzbroje. Bitva tak ukončila poslední velkou ofenzívu Rudé armády. Byla také životním úspěchem generála Raappany, který tímto vítězstvím posílil svou pověst experta na boj v lesnatém a nepřehledném terénu. Po skončení války obdržel nejvyšší finské vojenské vyznamenání, tzv. „Mannerheimův kříž“ za vynikající úspěchy a mistrovské vedení v boji.

 

110_tabule_iiiii_mapa_i.jpg

110_tabule_iiiii_mapa_ii.jpg

 

Muzeum zvířat Mesikkä /Luontopirtti Mesikkä/

Jedná se o malé, ale překrásně udělané muzeum ve vesnici Parppeinvaara, jež se zaměřuje na vztah lidí a přírody, tradice, lov a speciální rysy místní flóry a fauny. Spousta exponátů je interaktivních, tedy je možné si zde pustit zvuky různých ptáků apod.

Součástí expozice je i ukázka hry na kantele.

Na všechna muzea v komplexu Parppeinvaara platí jednotná vstupenka. Cena pro dospělého činila v roce 2015 7€.

 

096_muzeum_i_lubos.jpg

096_muzeum_iiii_kroj.jpg

 

Kostely

Jelikož jsme v Karélii, je nutné do programu zařadit i návštěvu kostelů. Ilomantsi disponuje hned třemi, a to víme jen o těch, které jsme objevili.

 

Kaikkien pyhien tsasouna

Východní Finsko a zejména Karélie má dlouhou tradici ortodoxních náboženských a jiných vlivů zpoza hranic. Stále je to patrné v každodenním životě, například v tom, co lidé jedí. V mnoha městech a vesnicích se nacházejí kromě více převládajících luteránských i časté pravoslavné kostely nebo kaple. Kaple v Parppeinvaara je přesná kopie tradičního modelu kaple z vesnice Korpiselkä, ležící nyní za hranicemi v Rusku. Postavena byla v r. 1980 původně jako součást filmu, který se zde natáčel. V současné době je normálně užívána zdejší ortodoxní komunitou.

Tsasouna je ortodoxní modlitebna v Karélii a slovo pochází z ruštiny /часовня/- „tšasovnja“ = kaple, což dále má původ v slově час = hodina, moment, což zřejmě odkazovalo na dobu strávenou v kapli při bohoslužbě. Tsasouna je tradičně dřevěná. Pokud je taková stavba z kamene nebo cihel, používá se pro ni termín kaple.

 

097_tsasouna_ii.jpg

097_tsasouna_iiii_spol.jpg

 

Ilomantsin pyhän profeetta Elian kirkko /Kostel svaté církve proroka Eliáše/

Jedná se o finský největší ortodoxní dřevěný kostel. Vznik se datuje do roku 1892, postavem byl petrohradským architektem S. V. Sadovnikovinem. Díky tomu tento překrásný dřevěný pravoslavný kostel nezapře výrazný ruský vliv. Cesta k němu není dobře značená, zřejmě se počítá s tím, že kdo chce, tak si ho najde. Leží na břehu nádherného jezera u starého hřbitova Kokonniemi a takto je i značena odbočka k němu – „kalmisto“ /hřbitov/. Vevnitř je bohužel zakázáno fotit.

 

 

098_ilomantsi_kostel_i.jpg

098_ilomantsi_kostel_iii.jpg

 

Luteránský kostel

Když tuto oblast získali Švédové, snažili se obrátit místní pravoslavné věřící na luteránské vyznání založením kongregace /1653/ a stavbou tohoto obrovského luteránského kostela /1796/. Je také známý jako „kostel Sta andělů“ díky barevným nástěnným malbám, které roku 1832 vytvořil Samuel Elmgren. Tyto živé obrazy měly velkou zásluhu na přestoupení negramotných místních obyvatel k západní víře.

Kostel jako takový nás neuchvátil, což je dáno hlavně srovnáním s impozantním ortodoxním kostelem s jeho nádhernými ikonami.

 

Vinná věž Hermanni /Viintorni/

Popsáno zde.

 

Ubytování – kemp Ruhkaranta Lomakeskus

Kemp s útulnými chatami všech velikostí se skrývá v hustém borovém lese, přesně 9 km východně od Ilomantsi. Nabízí nádherný výhled na jezera, vlastní písečnou pláž a loďky k zapůjčení. V areálu se nachází i kouřová sauna k pronajmutí, dále elektrická sauna a kavárna s barem. Recepce je otevřená do 19. hodin, není ale problém se s nimi telefonicky domluvit na jejím prodloužení. Kemp vedou mladé Rusky, které jsou vstřícné vůči hostům. Areál je poměrně rozlehlý, na pohyb po něm jsme užívali raději kola, protože z naší chatky na recepci to bylo několik set metrů.

Protože jsme tam dorazili po 65 km jízdy na kolech natěžko v celodenním dešti a kemp se měl stát naší základnou na dva dny, vzali jsme si větší chatku s vlastní saunou. Stálo to za ten příplatek. Chatka byla plně vybavená včetně WC, koupelny, kuchyňského koutu a nádobí, jediné, co jsme postrádali, byla vývrtka.

Na recepci se nacházely tři pračky určené k pronajmutí, čehož jsme po 8 dnech jízdy na kole a spaní ve stanu využili. Wifi signál byl jen na recepci, nedosahoval ani ven před budovu, takže v době zavřené recepce se nedalo dostat na internet.

 

Stravování

Rozhodně doporučuji navštívit vynikající stylovou restauraci v bardské vesnici Parppeinpirtti. Možnosti typických karelských pokrmů byly popsány zde.

Co se týká nakupování, v osadě se nachází obchodní domy typu K-Market, kde se dají sehnat základní potraviny jako pečivo, salám, sýr, ryby apod. Otevírací doba je celkem rozumná, ve všední dny tuším do 20 či dokonce 21 hodin, o víkendech méně, ale většinou něco otevřeno je.

 

093_parppeinvaara_iii_ravintola.jpg

093_parppeinvaara_iiiii_salat.jpg

 

Příjezd

Do města jsme dorazili po svých – na našich železných ořích. Železnice do Ilomantsi nevede. Do osady zajíždějí autobusy na trase z Joensuu, vyhledávání https://matkahuolto.fi/en/ .

 

Zdroje

www.finsko.svetadily.cz

Lonely Planet – Finsko

Rogh Guides – Finsko

wikipedie

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář